Marketingové soutěže | KPMG | CZ

Marketingové soutěže – (ne)chtěná oběť boje proti hazardu

Marketingové soutěže

Soudě podle v médiích zveřejňovaných zpráv se v posledních letech v České republice rozhořel boj proti hazardu. Městská zastupitelstva ve snaze zajistit poklidné soužití všech spoluobčanů vyhlašují referenda pro zákaz hazardu, spolky soustřeďují svoji aktivitu na plošné vymítání (vý)herních automatů s odkazem na jejich společenskou nebezpečnost a Ministerstvo financí se dokonce chystá blokovat vybrané webové stránky. Není proto překvapením, že stranou bitevní vřavy nezůstává ani daňová správa. Do jejího hledáčku se opětovně dostávají marketingové soutěže, které jí byly vždy trnem v oku, a proto se je snažila vytrvale kvalifikovat jako zákonem nedovolené spotřebitelské loterie.

1000

Partner, Daňové poradenství

KPMG Česká republika

Kontaktovat

Související

boxing baby

Nově se ale pokouší naplnit státní kasu za použití nebezpečného argumentu, že marketingové soutěže, které firmy standardně využívají jako nástroje podpory prodeje svých výrobků či služeb nebo jako formu propagace své značky, jsou tzv. běžnou loterií, která je bez příslušných povolení také zakázána.  

Las Vegas v české kotlině

Zákon o loteriích a jiných podobných hrách obsahuje definici loterie a tzv. spotřebitelské loterie. Soutěže, které nejsou loterií ani spotřebitelskou loterií, striktním pravidlům loterijního zákona nepodléhají. Za spotřebitelskou loterii se v podstatě považuje soutěž, kdy podmínkou účasti v takové soutěži je zakoupení určitého zboží či služby nebo účast na reklamní akci a kdy jsou výherci cen vybráni formou slosování či jiným náhodným výběrem. Spotřebitelská loterie je povolena jen při splnění několika poměrně omezujících podmínek (výše výher, oznámení finančnímu úřadu apod.).

Loterií se pak rozumí hra, jíž se účastní fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se nezaručuje. O výhře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách.

Náhodný výběr ani náhoda však nejsou v loterijním ani v jiném zákoně nijak definovány.
 

Množství náhody menší než malé

Problematikou náhody podle loterijního zákona se zabýval i Nejvyšší správní soud (NSS), když posuzoval, jakou roli hraje náhoda v karetní hře poker. Došel k závěru, že tato hra je podmíněna zaplacením vkladu, jehož návratnost není zaručena, a o případné výhře či prohře účastníka rozhoduje i náhoda, protože „žádný z hráčů nedokáže ovlivnit to, jaké karty budou tomu kterému z nich rozdány“. Pokerové turnaje jsou tedy podle názoru NSS běžnou loterií, a lze je tedy provozovat jen na základě licence.

NSS se zabýval i otázkou, jak velký podíl náhody musí být při hře přítomen, aby se jednalo o loterii podle loterijního zákona. Zákon nikde nestanovuje procentní zastoupení náhody pro kvalifikaci na loterii či jinou podobnou hru. NSS se proto uchýlil se ke vskutku šalamounskému závěru, že postačí, pokud je náhoda přítomna „v nezanedbatelné míře“. De facto tím popřel definici náhody stanovenou dříve Krajským soudem v Brně, podle níž lze za náhodu považovat „výsledek, který se stane nepředvídatelně bez rozpoznatelného lidského záměru, přičemž úspěch nebo ztráta závisí zcela či převážně na náhodě, nikoliv na schopnosti účastníka soutěže“.

Podle Ministerstva financí je prvek náhody přítomen vždy, když je určení výherce v jakémkoliv aspektu nepředvídatelné a soutěžícím neovlivnitelné. Finanční úřady nicméně pojem náhoda vykládají šířeji. Do karet jim podle jejich názoru hraje i skutečnost, že jediné výkladové vodítko k této problematice, a to prohlášení Ministerstva financí s názvem „Akce o ceny – herní koncepty, které nepodléhají loterijnímu zákonu“, bylo bez vysvětlení staženo z ministerského webu. Ministerstvo financí spolu s několika asociacemi působícími v oblasti loterií v tomto společném prohlášení vymezilo soutěžní koncepty, jež nepodléhaly regulaci loterijního zákona. Marketingové soutěže, které byly organizovány za účelem podpory prodeje a postrádaly alespoň jeden zákonný znak spotřebitelské loterie, pak byly výslovně zařazeny mimo dosah loterijního zákona. Podle správců daně bylo toto prohlášení již „překonáno“, přestože nedošlo k novelizaci loterijního zákona. Tímto přehodnocením dlouho konstantního výkladu ustanovení loterijního zákona ovšem významně zasáhlo do zavedené praxe.

Dámy a pánové, konec sázek aneb vkladem není jen žeton

Finanční úřady zaujaly v poslední době vůči marketingovým soutěžím ještě přísnější postoj než v minulosti, kdy usilovaly o klasifikaci soutěže jako zakázané spotřebitelské loterie. Objevily kouzlo dalšího nedefinovaného pojmu, a to pojmu vklad, který je jednou z nutných podmínek pro klasifikaci soutěže jako běžné loterie. Za vklad tak považují např. i zaslání soutěžní SMS (obzvláště tzv. premium SMS) nebo zakoupení výrobku s hrací kartou.

Široké výklady pojmů náhody a vkladu tak staví provozovatele marketingových soutěží do prakticky neřešitelné situace, protože v podstatě všechny dosud využívané soutěžní koncepty by podle těchto výkladů mohly být posouzeny buď jako zakázaná spotřebitelská loterie, nebo jako zakázaná běžná (vkladem podmíněná) loterie. Sankce jsou přitom kruté – pokuta až do výše 10 milionů Kč, a dokonce možný odvod výnosů ze soutěže do státního rozpočtu.

A co na to nový zákon o hazardních hrách?

Senátem projednávaný návrh nového zákona o hazardních hrách se spotřebitelským soutěžím vůbec nevěnuje. Úprava podmínek jejich pořádání se totiž přesunula do zákona o ochraně spotřebitele. To by pořadatelům marketingových soutěží teoreticky mohlo ulehčit život. Vzhledem k současnému trendu správců daně klasifikovat marketingové soutěže nikoliv jako spotřebitelské loterie, ale jako vkladem podmíněné běžné loterie však nelze vyloučit, že pořádání marketingových soutěží bude nadále přísně sankcionováno i podle nového zákona o hazardních hrách.

Spojte se s námi

 

Nezávazná poptávka

 

Zadat